V posledních letech končí v profesionální cyklistice stále více a více jezdců, kteří se zásadně zapsali do historie tohoto sportu. Kariéru zakončilo bratrské duo Schlecků, mladší Andy v roce 2014 a starší Fränck po loňské sezóně. Po sezóně 2014 Thor Hushovd, Jens Voigt nebo David Millar. V úvodu roku 2015 skončil vítěz Tour de France 2011 a mistr světa z roku 2009 Cadel Evans. Následující rok se rozhodl skončit Bradley Wiggins, po letošní Tour de France odejde do cyklistického důchodu pravděpodobně nejpopulárnější francouzský cyklista poslední dekády – Thomas Voeckler a mnoho dalších. Jenže možná nejvíce budeme postrádat duo Cancellara – Boonen. Duo, jejichž rivalita nás na klasikách ohromovala více než patnáct let!

Začátky a raketový vstup do profesionální cyklistiky

Cancellara dostal svou první profesionální smlouvu v roce 2001, jeho belgický sok o rok později.

V úvodu kariéry byl více vidět Boonen. Belgičan se hned v prvním roce své profesionální kariéry představil na startu Paris-Roubaix. Závodu, který ho později proslavil. Boonen měl pracovat pro svého kapitána – George Hincapieho. Jenže, ačkoli Hincapie nakonec skončil sedmý, právě na Boonena se upírala po tomto dni hlavní pozornost. Hned při své premiéře dojel třetí! Nestačil pouze na Johana Museeuwa a Steffena Wesemanna. Přesto byl v cíli zklamaný. Těsně před útokem Museeuwa říkal Hincapiemu ať se posunou dopředu, jenže rozhodující atak propásl. Podle jeho slov již tehdy mohl poprvé vyhrát.

Tom Boonen
Tom Boonen během svého prvního Paris-Roubaix, kdy v roce 2002 obsadil třetí místo.

Cancellara tolik vidět nebyl, ale rozhodně ukázal svůj talent. V roce 2002 vyhrál ZLM Tour a skončil v první desítce mistrovství světa v časovce.

Zatímco Boonen již od začátku jevil svou náklonnost ke kostkám, Cancellara se spíše ukazoval jako specialista na časovky. To se však změnilo v roce 2004, kdy Cancellara skončil čtvrtý na Paris-Roubaix, porazil i Toma Boonena na devátém místě. V tom samém roce si oba vyzkoušeli Tour de France a zanechali tu výraznou stopu. Cancellara vyhrál hned úvodní prolog, Boonen vyhrál dvě rovinaté etapy včetně té poslední na Champs Elyseés v Paříži.

Boonen se postupně stal jedním z nejlepších spurtérů v pelotonu, zatímco Cancellara špičkovým časovkářem, ale oba spojoval talent na klasikách.

První triumfy z monumentů a mistrovství světa

Tommeke (Boonenova přezdívka, která by se dala přeložit jako Tomík) měl doslova pohádkovou sezónu 2005. Poprvé vyhrál slavný závod Kolem Flander. Cílem projel osamoceně před druhým Andreasem Klierem.

Další velké vítězství na sebe nenechalo dlouho čekat. Hned o týden později zvítězil také na Paris-Roubaix, když ve spurtu porazil svého bývalého kolegu a lídra týmu George Hincapieho a také Juana Antonia Flechu. Cancellara tehdy skončil osmý.

V červenci přidal další dvě etapy z Tour de France a jako by to bylo málo, v září se radoval v Madridu z duhového trikotu mistra světa v silničním závodě.

Zdálo se, že i další sezóna bude patřit jemu. V dresu mistra světa obhájil titul ze závodu Kolem Flander. Jenže na Paris-Roubaix zůstal na druhém místě poražen. Neporazil ho nikdo jiný než Fabian Cancellara, který zde získává svůj první monument. Cancellara se poté stává v rakouském Salzburgu poprvé mistrem světa v časovce.

Dominance klasikám

Tato dvojice si poté podmanila obrovské množství závodů a etap. Na startu takřka každého závodu byli favority.

Nezapomenutelným způsobem zaskočil Cancellara všechny na Milán-Sanremo 2008. Nejprve ve sjezdu z Poggia rozjel Švýcar obrovské tempo. Na následné rovině nastoupil a ačkoli ho naháněl celý peloton, Švýcar vyhrál svůj druhý monument.

Na Paris-Roubaix v témže roce jsme viděli jeden z nejpamátnějších soubojů těchto dvou velikánů. V průběhu závodu se oddělilo trio nejsilnějších. K Boonenovi a Cancellarovi se přidal ještě Alessandro Ballan. Tato trojice přijela společně na velodrom. Bylo to poprvé a naposledy co se Cancellara a Boonen střetli na velodromu ve spurtu o první místo. Jak už bylo zmíněno, Boonen patřil v té době mezi nejlepší spurtéry vůbec, a tak nedal ani Ballanovi ani Cancellarovi šanci a zvítězil na Pekle severu podruhé.

Cancellara se ale posléze stává v Pekingu olympijským vítězem v časovce, v závodě s hromadným startem pak získává bronzovou medaili.

O rok později ani jednomu nevyšel závod Kolem Flander. Boonen skončil dvacátý a Cancellara po pádu odstoupil. Z tohoto pádu se Spartakus (Cancellarova přezdívka) zotavoval i o týden později na Paris-Roubaix, kdy se jen těsně vešel do první padesátky. V cíli pak přihlížel jak Tommeke slaví svůj třetí triumf na tomto závodě.

Boonen tehdy jel společně s Thorem Hushovdem, stíhán Filippem Pozzatem. Ovšem Hushovd skončil na zemi, a tak se boj o výhru zúžil mezi Pozzata a Boonena. Jejich odstup byl minimální. Byl to výborný souboj a náskok Boonena se dlouhou dobu udržoval stejný. Ovšem Belgičan postupně získával sekundu za sekundou na svou stranu až Pozzata přemohl a poštěstilo se mu to co nikdy předtím – poprvé nemusel o triumfu rozhodovat ve spurtu na velodromu, ale mohl si ho vychutnat osamoceně.

Jestliže se předchozí roky daly nazvat spíše jako roky Toma Boonena, rok 2010 patřil jednoznačně Cancellarovi.

Na Flandrech poodjel právě s Boonenem. Cancellarovi vlámská klasika stále do sbírky chyběla, zatímco jeho belgický protivník tento závod vyhrál již dvakrát. Bok po boku přijíždí na poslední stoupání dne – legendární Kapelmuur. Dlážděné stoupání vedoucí až ke kapličce na vrcholu nakonec rozhodne. Cancellara těsně pod vrcholem rozjíždí vražedné tempo. To Boonen již nevydrží a těsně pod vrcholem odpadá. Cancellara, v tu dobu již trojnásobný mistr světa v časovce, zalehne na řídítka a svůj náskok navyšuje až do cíle. Flandry patří poprvé jemu.

Na Roubaix předvede Spartakus nezapomenutelný výkon, když útočí takřka padesát kilometrů před cílem. Soupeři mu dali pár metrů, a tehdy závod prohráli. Tuto sólo jízdu totiž nakonec dotáhne až do cíle a podruhé projíždí cílem na velodromu jako první.

Svůj titul z Flander málem obhájil i o rok později, ale nakonec prohrává spurt s Nickem Nuyensem a Sylvainem Chavanelem. Boonen tuto skupinu v závěru mocně stahoval, ale nakonec na něj zbylo čtvrté místo.

Naprázdno vyjdou oba i z Pekla severu, kde Cancellaru zaskočí Johan Vansummeren a Boonen závod nedokončí.

V roce 2012 nejdříve Cancellara takřka vyhraje své druhé Milán-Sanremo. Jenže na zadním kole si do cíle rovinky na Via Roma přiveze Vincenza Nibaliho a Simona Gerranse. Nibaliho porazí, Gerrans ho však v závěru přespurtuje.

Na Flandrech takové štěstí nemá. Přehlédne odhozený bidon, najíždí na něj a v pádu si láme klíční kost. Ta ho vyřazuje ze hry pro zbytek klasik.

Fabian Cancellara
Odhozený bidon. Ten zhatí šance Fabiana Cancellary, když si zlomí klíční kost.

Zatímco Cancellara již v závodě není, Boonen zajíždí další nezapomenutelný závod.

Alessandro Ballan nastupuje a nechytá se ho nikdo jiný než Tommeke společně s Italem Filippem Pozzatem. Trio spolupracuje a na peloton si vypracují slušný náskok. Společně přijíždějí před poslední kilometr a začne taktizování. Peloton, který ztrácel přes jednu minutu má najednou trojici na dohled. Nejhorší pozici pro spurt má Ballan. Za ním jsou vyskládaní Pozzato s Boonenem. Právě Boonen vyrazí jako první. Pozzato hned za ním, Ballan rovněž začně spurtovat, ale po chvíli svou snahu vzdá, když vidí, že by na něj stejně zbylo třetí místo. Pozzato mezitím Boonena stahuje, ale Tommeke byl ve spurtu zkrátka nejsilnější a připisuje si své třetí a poslední vítězství na závodě Kolem Flander.

Poté přijde na řadu Paris-Roubaix. Kostky vyčlení ty nejsilnější a 56 kilometrů před cílem vpředu jede Boonen společně se svým týmovým parťákem Nikim Terpstrou. S nimi jsou tu Filippo Pozzato, Sébastien Turgot a Alessandro Ballan.

Boonen s Terpstrou navyšují tempo a soupeři se po sobě ohlíží. Když dvojice týmu Omega Pharma zjistí, že soupeři za nimi taktizují, rozhodnou se v útoku pokračovat. Ovšem za další tři kilometry je tu další sektor po pavés. Boonen se rozhodne najet na své soupeře co největší náskok, ovšem nevědomky odpáře i svého parťáka Nikiho Terpstru. Když to za chvíli zjistí, Terpstra již ztrácí hodně a tak Boonen musí pokračovat úplně sám, a to více než 50 kilometrů. Zdá se to jako zbytečné úsilí, ale jediný tým ve stíhací skupině, kdo tu má větší zastoupení je tým Sky. Ovšem i tomuto týmu odpadá jeden jezdec za druhým, až tu zůstane jen Juan Antonio Flecha.

Diváci zatím sledují, jak „Tornado Tom“ navyšuje stále víc a víc svůj náskok. Ve stíhací skupině zůstává již jen pět jezdců včetně Nikiho Terpstry, který tu pracovat rozhodně nebude. Tommeke má již náskok přes minutu a půl a neuvěřitelné se pomalu stává uvěřitelným. Poslední kilometry si může užít. Ještě před velodromem můžou započít jeho oslavy. V cíli ukazuje na kameru čtyři zdvižené prsty. Boonen to dokázal, svůj dlouhý sólo únik dotáhl až do cíle. Je znovu vítězem, již počtvrté a vyrovnává tím Rogera De Vlaemincka.

Čtyři vztyčené prsty na znamení čtyř triumfů. Pátý však již Boonen nepřidá.

Ovšem následující sezónu si Cancellara s Boonenem role prohodí. Belgičan nezažije vůbec povedenou sezónu. Nejprve s poraněným loktem stráví v lednu týden v nemocnici. Na Gent-Wevelgem spadne a nedokončí. Poté přijdou Flandry. Ovšem zde odjede jen 16 kilometrů než se zase ocitá na zemi, pohmožděný je odvezen do nemocnice, kde se zjistí, že si v pádu zlomil žebro. Závodit bude moct zase až v květnu.

Cancellara je tak horkým favoritem Ronde Van Vlaanderen (Kolem Flander). Svůj útok si nechává až na Oude Kwaremont, stoupání finišující 18 kilometrů před cílem. Jediný, kdo se ho udrží, je Peter Sagan, který dělá co může aby za Švýcarem vydržel. Dojedou Jurgena Roelandtse a společně najedou na Paterberg. Zde je Spartakus jednoznačně nejsilnější a oba své soupeře odpáře. Do cíle svůj náskok jen zvyšuje. Podruhé ovládá závod Kolem Flander.

Konec prvního dílu